Po nějaké době jsem si pro vás opět připravila jeden přeložený rozhovor, tentokrát pro stránky The Talk. Tenhle je z úplně jiného soudku, než na co jsme obvykle zvyklí. Hlavním tématem tu v podstatě je úzkost a jak se s ní Emma vyrovnala/vyrovnává, takže tu jdou víc do hloubky a celé je to neskutečně zajímavé a pro lidi, kteří si tímhle prošli/procházejí to může být i přínosem, takže za mě určitě doporučuju přečíst :).
Slečno Stone, kdy jste poprvé porozuměla síle hudby?
Moje mamka mi často pouštěla Bídníky, když jsem vyrůstala. Řekla mi, o čem to je, a když mi bylo osm, vzala mě na to s sebou do divadla a mě to změnilo. Milovala jsem to. Potom se pro mě zpívání stalo vyjadřování pocitů, na která jsem nemohla nalézt slova.
To bylo v době, kdy jste začala vystupovat v divadle?
Také jsem vystupovala v muzikálech, ale tanec byl asi moje nejoblíbenější forma umění. Tancovala jsem 10 let - nejvíc step. Nikdy jsem nebyla technicky zdatná tanečnice. Nemohla bych být baletkou. Neuměla jsem spoustu věcí, takže hraní ke mě nakonec promluvilo úplně jiným způsobem.
"Hraní je terapie, obzvlášť pro mě jako dítě bylo hezké mít něco takového v době, kdy jsem hodně bojovala s panickými záchvaty."
Jak to?
Myslím, že se mi líbilo oživit něco, co jsem chtěla. Vystupování mi jako dítěti pomohlo nasměrovat svoji energii někam jinam, místo abych jí směrovala zpátky do sebe. Hraní je terapie, obzvlášť pro mě jako dítě bylo hezké mít něco takového v době, kdy jsem hodně bojovala s panickými záchvaty. To, že jsem stála na jevišti v tak nízkém věku mi pomohlo zbavit se strachu ze zkoušení věcí, které jsou pro mě výzvou a děsivé.
Protože u hraní nemusíte ani tolik přemýšlet?
Správně, hraní tlumí všechno ostatní, co se právě děje, a je super něco takového mít. Jako třeba v La La Land, ten společenský tanec byl pro mě fakt těžký, protože mám na levé straně štípnutý nerv a způsob, jakým se musíte u toho tance držet: bolest mi lítala z očí pokaždé, když jsme tu scénu točili. Ale stejně jsem do toho musela dát všechno a nebát se, že to nebude technicky perfektní.
Je to docela úleva od těch úzkostí.
Jo, teda neřekla bych, že vystupování je lék na úzkost, ale když máte přebytek energie, která se do vás vstřebává a nutí vás neustále přemýšlet, můžete začít panikařit. Když jsem před pár lety dělala Cabaret, moje postava komunikovala prostřednictvím vystupování, což mi otevřelo nová místa, jako stát v centru pozornosti a zpívat finální píseň. Je to legrační, protože bych tam nikdy nechtěla stát a odříkávat monolog, ale zpívat ten song bylo jakoby pubikum vůbec neexistovalo a byla jsem tam jenom já - křičející tu píseň. Jako bych byla sama ve svém pokoji a přitom jsem stála na jevišti v divadle Studio 54.
Ulehčila vám vaše rostoucí hvězda přežít tento typ zážitků?
Víte, já si nemyslím, že to má co dělat s tímhle, protože to je úplně něco jiného. Pro mě je spolehání se na okolní svět a slyšet od lidí, jestli si vedu dobře, hrozně stresující. Právě teď se víc a víc sžívám s vědomím, proč činím rozhodnutí, která dělám, stejně tak připouštět si chyby a říkat si: "Seš v pořádku." Není to o vysokém sebevědomí nebo ve smyslu: "Seš nejlepší a vedeš si skvěle." Právě naopak, je to spíš: "Tohle jsi zkazila a tak je to v pořádku." Nemusíte se tak takhle ničit.
Vítejte na 
Tohle je 100% neoficiální stránka tvořená fanouškem. Nejsem v žádném kontaktu s Emmou, její rodinou, či jejím manažerem a neručím za pravdivost informací zde. Veškerý text a překlady jsou tvořeny mnou, pokud není určeno jinak. Všechny fotografie a videa patří svým právoplatným vlastníkům. Prosím, při zkopírování jakéhokoliv textu zde, uvádějte zdroj. Doufám, že se vám zde líbí a brzy sem opět rádi závítáte.
